Původním záměrem bylo udělat malou biblickou studii na téma odpočinku. Po brouzdání v konkordanci a přemýšlení o kontextu daného slova v Písmu jsem dospěl k několika závěrům.

• Odpočinek je v Písmu velmi silným tématem, ačkoli na málo místech najdeme popis odpočinku, který by odpovídal jeho pojetí ve 21. století.

• To však neznamená, že Písmo nám nemá dnes k tomuto tématu co říci. Právě naopak. Více než kdykoli v minulosti je zejména mysl člověka vystavena tak úpornému tlaku na výkon a potřebuje odpočinek.

V knize Bílá velryba od Hermana Melvilla je popsána bouřlivá scéna, kdy se velrybářský člun žene mořskými vlnami za bílou velrybou Moby Dickem. Námořníci se s napnutými svaly dřou do úmoru a všechna jejich síla, energie se soustředí na daný úkol. Vstupují do vesmírného konfliktu mezi dobrem a zlem: chaotické moře a ďábelský mořský netvor stojí proti muži planoucím spravedlivým hněvem, kapitánu Achabovi. Ve člunu je ovšem také jeden člověk, který nedělá nic. Nedrží veslo, nepotí se, nekřičí. Je to harpunář, který je v tichosti připraven a čeká. Pak zazní tato věta: „Aby si harpunáři tohoto světa zajistili největší výkonnost při vrhu, musí se k němu stavět odpočinutí, a ne udření.“

Co nás to napadlo?

V roce 2004 jsem měla možnost doprovázet svoji maminku, která zemřela na rakovinu. V té době jsem ještě o možnosti domácí paliativní péče nic nevěděla, a tak jsme jí jen tak podle našich schopností a možností s pomocí ochotných lidí kolem naší rodiny splnili její poslední přání – zemřít doma...

Dne 27. 6. 1996 zřídilo vedení naší církve Diakonii jako účelové zařízení církve (dnes evidovaná právnická osoba).

Platí, že poskytování pomoci lidem v nouzi jde s nesením evangelia a činěním učedníků ruku v ruce. To jenom my si to často oddělujeme, protože se zdá, že pomoc lidem v materiální nouzi není dostatečně duchovní. Ale Pán Ježíš to tak nedělal. Byl velmi citlivý jak na duchovní potřeby, tak na tělesné. A v epištole Jakuba nalezneme následující:

„Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?“ (Jk 2,5)

„Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. (Jk 2,14–18) 

Diakonie je tu k pomoci. Jako nástroj pro sbory v této oblasti a současně nástroj motivace a povzbuzení, že jde naplňovat a uvádět Boží slovo do praxe.

Dodnes si pamatuji, jak nám dětem farář v nedělní škole vysvětloval, kdo je to diákon – jdi a konej.

Teď trocha alegorie. Kvalitní nesení evangelia a kvalitní pomoc v nouzi (nebo chcete-li evangelizace a sociální práce) je jako kvalitní železniční trať, po které může vlak (církev) úspěšně dosahovat svého cíle.

Jestli je v církvi praktikovaná jen jedna část Božího pověření, pak je něco špatně a dříve nebo později to pozná každý sbor nebo církev. A pokud na to bude reagovat, dají se věci zase do pohybu. Aby vlak nevykolejil, je třeba důsledně dbát na údržbu kolejí a zachování přesné vzdálenosti kolejnic od sebe. Tolik alegorie.

Diakonie AC je doposud málo využívaným nástrojem v rukou církve. Asi proto, že je v myslích členů církve vedena jako sociální služba. Církev by přece měla nést evangelium, a ne se zdržovat tak tělesnými záležitostmi, jako je pomoc lidem v materiální nouzi, dnes souhrnně nazývaná sociální.

A teď něco z praxe. Možná by podtitul názvu tohoto článku mohl znít „Co se děje, když Bůh dá jako nástroj k nesení radostné zprávy potraviny“. A od začátku letošního roku je tato možnost poskytnuta ze zákona státem. A zdarma. Tak proč ji nevyužít?! A nemusí to být jen Diakonie, tuto možnost má každý sbor církve. Najdou se lidé, kteří tento nástroj začnou používat?

Potraviny jsou nástrojem k osobnímu kontaktu s lidmi. Přesně k tomu kontaktu, kterým se otvírá možnost k budování důvěry, přátelství a sdílení svého svědectví o životě s Bohem. A přesně to většině z nás schází, protože jsme uzavření do sebe. A vůbec přitom nemusíme a ani nemáme opustit svou službu ve sboru a tvrdit, že teď dělám s potravinami, tak na další nemám čas. To je špatně.

Co to tak zkusit znovu a jinak? Začít se dívat po svém okolí na potřeby těch kolem nás. V domě, v ulici, kde bydlíme, v zaměstnání nebo i v obchodě. A s překvapením nebo s hrůzou zjistíme, kolik takových lidí máme jen ve své blízkosti.

Jsem přesvědčený, že tento nástroj může používat téměř každý člen sboru. Ostatní je jen záležitost logistiky a naplánování. V následujících svědectvích se dočtete, jak to začalo z Boží milosti fungovat u nás v Břeclavi.

A když máte ještě výborné spolupracovníky a dobrovolníky (je nás zatím 17) se skvělým ředitelem hypermarketu jako v Tescu Břeclav, pak je radost používat tento nástroj. Odezvou bylo třicet nových návštěvníků na našem velikonočním shromáždění. A průběžně chodí další.

Potraviny odebíráme z Tesca každý den a během týdne je dodáváme cca 300 lidem.

A ještě něco! Nevstupujte do této služby bez průběžných modliteb za všechny zúčastněné. Pokud budete mít zájem, rádi se s vámi podělíme o zkušenosti.

Jako Diakonie jsme připraveni, pokud to bude v našich silách, sborům pomoci.

Kdyby chtěl kdokoli pomoci Diakonii, rádi ji přijmeme.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

731 504 303.

Podpořit naši službu můžete:

Přes účet 73701158 / 2010, vs 1                  

Přes GIVT

Dnes budu mluvit o zodpovědnosti každého muže. Nemyslím si, že zodpovědnost by bylo to nejoblíbenější téma, o němž bychom rádi slyšeli a diskutovali.

Zodpovědnost je totiž postoj, který vrací míč na naši stranu hřiště. Pokud jsme vyrostli v charismaticko-letničním prostředí, věříme v moc modliteb (správné), ale někdy se modlíme za věci, které bychom měli vzít do svých rukou (nesprávné). Správné vnímání zodpovědnosti tedy vymezuje hranice mezi tím, co činí Bůh a co máme činit my.

Když se mluví o žehnajícím duchovním muži, spoustě mladým křesťanským mužům se protáhnou ústa – to zas bude, co všecko jako muž musím dělat… Chci vás upokojit, bude to ještě horší. :-) Ne, nechci mluvit o tom, co musíte dělat, ale chtěl bych přinést úžasnou zprávu, co se Bůh rozhodl dělat skrze naše životy. Rád bych vás pozval do velikánského dobrodružství, kterým můžeme úplně změnit okolnosti našich životů, našich rodin, sborů, měst, celého národa. Pán Bůh je připraven každý den jednat v tvém životě a používat ho s velkou mocí. Rád bych, abychom se nadchli, že Bůh má pro nás plán, a to znamená, že znovu a znovu můžeš k němu přijít a říct: „Otče, souhlasím. Chci, abys jednal v mém životě i skrze můj život, použij si mě.“ A začne se dít zázrak. Boží moc začne prakticky působit v našich životech.