Informace
Ostatní
Bůh je Všemohoucí!.
Záměrně píši vykřičník, neboť je to něco, u čeho bychom měli zpozornět, a tečku, protože k tomu již není co dodat. Kde je ta jistota? Je důležitým pravidlem pro život křesťana: ,,Věř tomu, co čteš, a nečti, jak věříš.“ Naše mysl, okolí, omezené poznání, zkušenosti mohou do našeho života vnést zmatek, proto věřme tomu, co čteme. Sám Bůh o sobě říká, že je Všemohoucí, a to na mnoha místech např. „Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: ,Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!‘“ (Gn 17,1)
Služba mužům - výzva pro každého chlapa
Jaké služby by měla mít zdravá a rozvíjející se církev? Církev hledící směrem do budoucna by určitě neměla pominout podporu dětí a mládeže. Ale co podpora důchodců, sociálně slabých lidí, misie, evangelizačních aktivit, maminek na mateřské dovolené či celých rodin? Tyto aktivity nejsou méně důležité. Každá z nich má svoji hodnotu a místo v rostoucí církvi, která chce zasahovat společnost a vytvořit místo pro záchranu lidí. Rád bych se v článku zaměřil na skupinu, kterou považuji, možná k vašemu překvapení, za jednu z nejméně podporovaných a nejvíce opomíjených. Přejeme si růst církve, stabilní sbory a zdravé rodiny, ale naplnění krásného přání se neobejde bez duchovně rostoucích a stabilních mužů – služebníků, kteří budou zároveň velmi dobří manželé a otcové. Proto věřím, že církev a každý sbor stojí před Boží výzvou – být aktivnější v rozvoji mužské služby. Přijmeme ji, nebo necháme budování mužské části církve na okraji svého zájmu?
Velké tajemství
„‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ (Ef 5,31–32)
První československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, přirovnával manželství k obležené pevnosti: Kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce ven. Byl to velmi moudrý člověk a dobře věděl, o čem mluví. Jeho život nebyl procházkou růžovým sadem a všechny jeho děti, které vstoupily do manželství, si prošly rozvodem. A to mluvíme o době, kdy vstup do manželství byl jedním z pilířů úspěšného života a rozvod nebyl společensky příliš akceptován.
První Sympozium o posledních věcech
Varování: Následující text obsahuje mnohoslabičná slova, která zazněla na Sympoziu o posledních věcech v Olomouci 30. 1. 2019. Prosíme čtenáře, aby se jich nelekali. Nejsou životu ani zdraví nebezpečná.
Zdá se, že jedním z nejoblíbenějších teologických témat je v poslední době eschatologie, tedy otázka, jak bude podle Bible vypadat poslední část dějin. Žádné jiné biblické téma nevzbudilo mezi křesťany tolik zájmu a diskuzí na sociálních sítích i mimo ně než právě toto. A s mnohými diskuzemi přicházejí i mnohé otázky, ale také nesouhlas. Proto jsme se na Vyšší odborné škole misijní a teologické škole v Kolíně (VOŠMT) rozhodli uspořádat sympozium právě na toto populární téma. Smyslem sympozia bylo přenést alespoň část diskuzí na formálnější půdu. Dát prostor k tomu, aby mohly zaznít jak rozmanité názory na výklad biblických pasáží důležitých pro toto téma, ale také dát příležitost k prezentaci výsledků bádání o tom, jak se chápání eschatologie měnilo v dějinách. Účelem akce tedy nebylo dát definitivní odpověď na to, co nás čeká, ale vytvořit prostor pro láskyplnou a věcnou diskuzi a pozvat všechny, kteří by si to rádi poslechli. A přesně takové sympozium se uskutečnilo ve středu 30. ledna 2019 v Olomouci.
O věcech budoucích
„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ (Tt 2,11–13, B21)
Stále živá kniha Zjevení
Nedávno jsem měl tu čest zúčastnit se pastorální konference Apoštolské církve, věnované tématu „eschatologie“. Jelikož je o mě známo, že se připravuji na sepsání zásadního spisu o biblické knize Zjevení, dostalo se mi té výsady, že jsem mohl účastníky konference oslovit.
Abeceda eschatologie
Evangelium, dobrá zpráva o Ježíši Kristu, je dobře pochopitelným poselstvím o záchraně. Prorok píše o cestě, po které nepůjdou nečistí a ani hloupí na ní nezbloudí. (Iz 35,8) Ale ne všechna místa v Bibli jsou tak jasná a jednoduše srozumitelná. Typickým příkladem je nauka o posledních věcech tzv. eschatologie (eschatos – poslední, završená míra skutečnosti a logos – slovo, řeč nebo význam).
Kdo uvěří naší zprávě?
Touto otázkou začíná nádherná 53. kapitola proroka Izajáše. „Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.“ (Iz 53,1–4)