Jedno české přísloví říká „přílišná horlivost škodí“. Proti tomu se říká „všeho s mírou“. Zdá se, že ve světě víry ale platí opačná pravidla: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený“ – píše Pavel Timoteovi. Pravda je, že i nevěřící lidé dokáží být horliví, pokud jde o jejich zájmy. A další pravdou je, že mnozí křesťané se raději drží pravidla „všeho s mírou.“ Jak je to tedy s horlivostí? Podíváme se na ní z několika stran: Zamyslíme se nad vzory horlivosti, prozkoumáme, co o horlivosti učí Bible, a uvidíme, že horlivost s sebou nese i určitá rizika.

Když se dnes řekne slovo kněz, většina lidí si představí katolického duchovního v černé klerice a kolárku. Těm více zběhlým v židovské historii vyvstane v mysli obrázek kněze v Božím chrámu nebo Stánku setkávání. A tím naše představivost většinou končí.

Potom ale vyvstává otázka, co si máme představit pod často opakovaným prohlášením, že křesťanský muž je knězem rodiny? Znamená to snad, že má doma postavit oltář, pořídit si speciální roucho a provádět domácí liturgie? Nebo každé ráno projít dům či byt se zapálenou kadidelnicí a provonět jej?

Nechci se věnovat biblické studii, která by dopodrobna vysvětlovala toto téma, ale spíše bych rád s vámi sdílel svou víru a praxi – jinak řečeno, jak to dělám. :-)

Mají muži v životě snadnou roli? Pojďme se společně zamyslet, jak to opravdu je. Bůh se rozhodl, že stvoří člověka jako muže a ženu. „Bůh stvořil člověka, (…) jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27) V tomto svazku muže a ženy mají oba Bohem danou roli. Žena je darem pro muže. „I řekl Hospodin Bůh: ‚Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.‘“ (Gn 2,18) Žena – mužova pomocnice je zde představena jako jemu rovná. Nový zákon nám říká, že i v rovině spasení je na tom muž stejně jako žena, neboť v Kristu: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.“ (Ga 3,28) Jaká je ale role muže? Co jej činí mužem?

Sůl a světlo

„Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Mt 5,11–16)

„Stezka spravedlivých je jako záře úsvitu, září víc a víc, až do bílého dne.“ (Př 4,18)

„Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla — ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě — zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte. Neboť o tom, co se u nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno, neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘“ (Ef 5,8–14)

„… abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.“ (Fp 2,15)

„Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí, abyste věděli, jak máte každému odpovědět.“ (Ko 4,6)

„Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ (2Tm 3,12)

Upravený příspěvek pro pastorální konferenci Apoštolské církve na téma Díky Bohu, že je pondělí aneb Angažovanost církve ve společnosti

Před nějakým časem jsem se na stránkách tohoto časopisu zabýval zajímavou statistikou, jejíž výsledky se objevují ve sdělovacích prostředcích s železnou pravidelností.[1] Jejím cílem je důvěryhodnost vybraných institucí veřejného života v očích občanů naší země a organizuje ji Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. Osobně mne výsledky toho průzkumu zaujaly z několika důvodů. Zmíněné šetření totiž zahrnuje i církev a probíhá poměrně pravidelně již několik let. Kdo si dá práci porovnat výsledky za jednotlivá období, může vysledovat poměrně zajímavé trendy. Konečně mne samozřejmě zaujaly samotné výsledky, které šetření (dlouhodobě) přináší.

Když jsem byl osloven, zda bych nechtěl sdílet nějaké myšlenky vztahující se k tématu Ducha svatého, rozhodl jsem se podělit o své praktické zkušenosti a poznání v problematice „hříchu proti Duchu svatému“. V žádném případě si ve svém zamyšlení nedělám nárok na to, že bych znal odpovědi na všechny možné otázky. Dokonce se obávám, že kdokoli na tuto problematiku nabízí rychlé, jasné a snadné odpovědi, spíše se od hloubky a závažnosti tématu vzdaluje, nežli naopak. Pneumatologické bádání je totiž charakteristické tím, že se dotýká tajemství Božích[1] a dílo Ducha svatého nepodléhá striktní lidské logice, očekávání a zaběhlým zkušenostem[2]. Je to dáno jistou nespoutanou činností osoby Ducha svatého[3]. Díky Bohu za to!