Téma letošního Duchovního soustředění znělo „Dobrý služebník“. V kázání o Boží milosti jsme si ukázali, že Boží milost přináší spásu všem lidem a vychovává nás. Každý dobrý služebník bude člověkem milosti – stejná milost, jaká nás zachránila, jaká nás proměňuje do obrazu Ježíše Krista, nás také vede k aktivní službě Bohu.

Kážeme evangelium v celé Evropě…

Tyto řádky píši ve čtyři hodiny ráno, kdy jsme spolu s několika stovkami dobrovolníků vše dobalili. Po dvanácti měsících příprav a 72 hodinách konference a evangelizace jsme dokončili náš maraton. S organizací založenou Reinhardem Bonnkem, Kristus pro všechny národy, jsme právě dokončili třídenní Konferenci ohně a Evangelizaci v maďarské Budapešti, kde jsme hostili Daniela Kolendu, Todda Whita, Bena Fitzgeralda a další evangelisty. Dvanáct měsíců příprav, tísíce naježděných a nalítaných kilometrů, nespočet setkání, telefonátů a emailů kulminovalo v naprosto jedinečném setkání, které během tří dnů navštívilo kolem 30 000 návštěvníků, z nichž 1 450 odevzdalo svůj život Ježíši, a na kterém se podílelo více než 1 000 dobrovolníků…

Upravené kázání z Duchovního soustředění na Dlouhých Stráních

Jedním z hlavních teologických důrazů letničního hnutí je, že Bůh i dnes dělá zázraky. A není divu. Když toto hnutí na začátku dvacátého století vznikalo, navazovalo na mnohé další křesťanské tradice, jako například pietismus, puritánství a metodismus, které ve své době reagovaly na velice formalistické pojetí křesťanské víry, ať už v prostředí samotné církve (pietismus a puritánství) nebo ve společnosti (metodismus).

Rozhovor s Michalem Apetauerem, AC Brno

Vyrostl jsi v pastorské rodině, takže jsi viděl určitý model vedení sboru. Nyní jsi sám pastorem. Je něco, co tě ovlivnilo, co jsi převzal od svého otce, nebo to děláš úplně jinak?

Ano, vyrůstal jsem v pastorské rodině a církev tehdy právě vycházela ze socialismu, proto si myslím, že způsob vedení mého taťky přirozeně vycházel z dané doby – nebyla náboženská svoboda, tedy i komunikace byla obtížná a hlavní vedoucí musel obsáhnout opravdu hodně věcí. S příchodem demokracie a náboženské svobody se začala měnit i naše společnost a postupně vzrůstala i potřeba přistupovat k vedení lidí v závislosti na těchto společenských změnách. Osobně ale moc nemám rád rozdělování na staré a nové myšlení, protože si myslím, že je potřeba se držet Božích neměnných principů. Těm věříme v podstatě všichni, velká otázka nastává při jejich praktickém uplatňování v dané době. Boží principy jsou stejné, ale zároveň musíme hledat jazyk, formu, nové způsoby pro jejich uplatnění tak, abychom mohli přinášet evangelium prostě, srozumitelně a relevantně v době, ve které žijeme, a zároveň abychom efektivně dokázali spravovat Boží dílo a fungovat v Božím království. Myslím si, že pokud nám opravdu jde o to, aby byl Bůh na prvním místě, i generace se nakonec na tomto mohou shodnout. Koneckonců, teď jsme v Brně v procesu založení druhého sboru a taťka (František Apetauer, pastor AC Jihlava, pozn. red.) je nadšený z toho, jak jsme začali a že k nám přicházejí lidé, kteří nikdy nebyli v církvi a neznají Krista.

Rozhovor s Mirem a Martou Tóthovými, pastorským párem z Nitry

Jaký je rozdíl mezi pastorem dvacátého a dvacátého prvního století? Jestli vůbec nějaký rozdíl má být.

Miro: Hm, je to určite veľký rozdiel. Myslím, že sa úplne mení generácia, ktorú oslovujeme, takže aj cieľová skupina je diametrálne odlišná. Je tu viditeľný posun od moderny k postmoderne, a dokonca niektorí hovoria až k metamoderne, čo je za postmodernou, a to sú ľudia, ktorí rozmýšľajú úplne inak. Adresát, ktorého oslovujeme, je úplne iný. Ak chceme zasiahnuť svet, ako Randal Ross dnes kázal (rozhovor jsme natočili na pastorálce na Slovensku, pozn. red.), ak chceme priniesť zmenu, transformáciu kultúry, musíme zmeniť spôsob, ako uvažujeme o službe... Určite nemáme meniť posolstvo, ale meníme metodiku, prístup a možno aj uvažovanie. Každý pastor, ktorý zasahuje nezasiahnuté mesto, je misionár. V akomkoľvek českom alebo slovenskom meste slúžime, buď zakladáme zbor alebo vedieme existujúci zbor, čelíme sekularizmu, a možno na Slovensku o trochu viac aj formálnej religiozite. Takže žijeme a slúžime v prostredí, v ktorom sme misionári. Každý misionár potrebuje poznať svoje prostredie. Rovnako, ako keď niekto ide do Afriky a potrebuje poznať hostiteľskú kultúru, aj my musíme poznať našu hostiteľskú kultúru, a to je obrovská výzva. Mať jasnú hranu, mať jasno v tom, kto sme, čo je naša identita a nerobiť morálny kompromis, a na druhej strane milovať a poznať kultúru, v ktorej žijeme… Nemať nejaký zo zásady odmietavý postoj, ale mať skutočnú lásku k ľudom a poznať ich. A to je obrovský štýl.

Marta: Ja si myslím, že v dnešnej dobe je veľmi dôležité chcieť pochopiť novú generáciu. To si vyžaduje otvoriť srdce niečomu, čomu nerozumieme, a to je veľmi ťažké, málokto z nás to chce. Ale ak naozaj chceme posúvať veci ďalej, musíme ich posúvať mladším. A mladší majú úplne iný pohľad na vec. Musíme sa viac naučiť vidieť veci ich očami. Dnešní mladí si nedávajú servítku pred ústa, ako sme si možno my dávali, pre nás bola úcta k starším oveľa väčšia a iná. Títo mladí to povedia priamo, čo na srdci, to na jazyku, a niekedy nám to vyráža dych. Ale pravda je taká, že ak to spracujeme správne, naše vzťahy môžu byť oveľa hlbšie, veľmi obohacujúce na obidvoch stranách. Ak chceme zasiahnuť túto mladšiu generáciu, musíme byť otvorení počuť pravdu. Oni naozaj milujú pravdu. Pre nich je pravda veľmi dôležitá, hoci je niekedy ich forma prejavu pravdy pre nás šokujúca.

Když se nad tímto tématem zhluboka zamyslíme, musíme uznat, že církev je zcela jedinečná instituce. Vždyť kolik známe institucí, které nepřetržitě fungují dva tisíce let, a zároveň jsou stále ve fázi růstu? To je výsledek mimo veškeré kategorie. Samozřejmě, známe náboženství a hnutí, která existují také velmi dlouho. Většinou jsou ovšem bez institucionální formy (třeba hinduismus) nebo jsou vázány na konkrétní národ a kmen (židovství). Mít však instituci se všemi známkami organizace, která existuje tak dlouho a stále roste, stále se rozvíjí a která je stále schopna zasahovat nové následovníky napříč rozdílnými kulturami, je unikátní záležitost.